Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
„V italštině je jeden vtip o harlekýnovi, který padá z věže svatého Marka v Benátkách a jak padá, říká ‚zatím to jde‘. Přijde mi, jako bych byl teď tak trochu v roli toho harlekýna,“ řekl Alessandro Pasquale v reakci na současné ekonomické nesnáze.
Tuzemský hráč s nealkoholickými nápoji Mattoni 1873 podniká už ve třetí generaci Italů. Skupinu založil Heinrich Mattoni, obchodník s česko‑italskými kořeny. Krátce po sametové revoluci převzal otěže Antonio Pasquale, který firmu v roce 2007 předal svému synovi a současnému šéfovi Alessandru Pasqualovi.
Současný šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale. Zdroj: Mattoni
Zatímco otec Antonio nechal firmu přirozeně růst, syn Alessandro s ní expandoval do zahraničí. Nyní má Mattoni 1873 jedenáct výrobních linek v osmi evropských státech, 300 různých produktů v portfoliu a ročně vyrábí kolem 1,6 miliardy lahví nealkoholických nápojů.
Co patří „pod Mattoni 1873“ Do produktového portfolia skupiny patří například Mattoni, Magnesia, Aquila, Dobrá voda, Poděbradka či Hanácká kyselka. Vedle tradičních minerálních vod vyrábí a distribuuje i světoznámé značky, jako je Pepsi, Mirinda, Lipton, Schweppes či Lay's.
V současné době se ovšem majitel firmy Alessandro Pasquale potýká s prudkým nárůstem cen nákladů za energie, které se v konečném důsledku promítají i do cen samotných nápojů. Letos proto „mattonka“ zdražovala o přibližně 20 procent.
Pokud vláda nebude řešit drahé energie, hrozí podle Pasquala obrovská krize. „Dokonce bych šel až tak daleko, že bych řekl, že pro firmy je to ještě důležitější. Doma můžete snížit spotřebu energie například tím, že budete méně topit. Já ale nemůžu přidělat k výrobním linkám bicykly, aby je zaměstnanci poháněli šlapáním, potřebuju elektřinu,“ řekl Pasquale v rozhovoru pro Refresher.
Se šéfem Mattoni 1873 jsme mimo jiné probrali trendy v nápojích nebo v cirkulární ekonomice. Pasquale v rozhovoru zavzpomínal i na své podnikatelské začátky a také na to, jak se postupně naučil pracovat s rozdílnou náturou Čechů. „Když sem přijedou moji italští přátelé, vždycky jim říkám, že pokud chtějí rozumět Čechům, musí si přečíst Dobrého vojáka Švejka a Kafku,“ vysvětlil.
O Alessandru Pasqualovi Narodil se v italské Padově a nyní žije střídavě v Česku a ve Švýcarsku. Vedení Mattoni 1873 (tehdejší Karlovarské minerální vody) převzal po otci Antoniovi roku 2007. Jeho dlouhodobým zájmem je oblast udržitelnosti a cirkulární ekonomiky v nápojovém odvětví, a to nejen v Česku, ale jako prezident Evropské asociace výrobců minerálních vod (NMWE) se o to zasazuje také v rámci EU.
Na ekonomické podstránce Refresheru Disrupter ti nejen otevíráme dveře do zajímavých českých firem, ale také pravidelně do hloubky rozebíráme dění v ekonomice, která ovlivňují naši společnost. Naši práci můžeš podpořit tak, že se přidáš do klubu Refresher+. Získáš přístup ke všem exkluzivním článkům a další výhody.
Mattoni 1873 dodává na trh nejrůznější výrobky – od minerálních vod přes limonády, energetické nápoje nebo nealkoholická piva. Které jsou nejvíce ziskové?
Záleží, o jaké zemi se bavíme. Obecně je byznys s vodou velice zdravý, býval i více ziskový než sycené nealko. Teď je v tom v důsledku inflace dost zmatek a situace se mění velice rychle. Stále ale platí, že přírodní a ochucené minerální vody jsou nejvíce profitabilní částí portfolia. Tvoří páteř našeho byznysu. Nedávno jsme ve spolupráci s Budějovickým Budvarem uvedli na trh novinku – nealkoholické ochucené pivo Birgo. Myslím, že i tento výrobek se v budoucnu stane jedním z pilířů byznysu.
A jakým výrobkům se daří hůř, než jste očekávali?
Abych byl upřímný, výrobkům v našem portfoliu se teď obecně daří dobře. Možná u sirupů to neplatí, příliš je ale marketingově nepodporujeme, protože cena cukru je nyní hodně vysoko.
Zmínil jste inflaci. Upravujete ceny, nebo je udržujete na stejné úrovni?
Ceny jsme museli zvýšit, což obvykle neděláme. Většinou držíme ceny na stabilní úrovni a hledáme úspory ve firmě namísto toho, abychom nárůst přenášeli na spotřebitele. Tentokrát to ale nešlo jinak, ten tlak byl extrémně vysoký, především co se cen energií týká. Tento rok jsme zvýšili ceny o přibližně 20 procent.
Vláda musí něco udělat ke zklidnění inflace, která je tažena hlavně spekulací – několik málo lidí profituje na úkor ostatních. Pokud to neskončí, bude mít ekonomika i naše odvětví vážný problém.
Mattoni 1873 podniká ve více zemích. Ve které jste nejúspěšnější?
Největší část byznysu máme samozřejmě v Česku. Ale nejlépe se nám teď daří na srbském trhu. Ale i těm menším trhům, jako je Bulharsko a Rakousko, se daří dobře. Lidé hodně nakupují, více než obvykle. Vyvstává otázka, jak to bude dál.
V italštině je jeden vtip o harlekýnovi, který padá z věže svatého Marka v Benátkách a jak padá, říká „zatím to jde“. Přijde mi, jako bych byl teď tak trochu v roli toho harlekýna. Takže klepu na dřevo a říkám „zatím to jde“. Ale uvidíme, jaké to bude, až dopadneme na zem.
Jaké hrozby vidíte?
Pokud ceny prudce vyletí nahoru, spotřebitelé přestanou naše výrobky nakupovat. To ale není jen můj problém, ale problém celého odvětví. Myslím, že vláda musí něco udělat ke zklidnění inflace, která je tažena hlavně spekulací – několik málo lidí profituje na úkor ostatních. Pokud to neskončí, bude mít ekonomika i naše odvětví vážný problém.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak by podle šéfa Mattoni měla vláda řešit drahé energie.
Proč podle něj nemusí být nutně skleněné lahve lepším materiálem než PET.
Jak může vracení zálohovaných lahví ovlivnit ve výsledku i mezinárodní politiku.
Co si myslí o trendu domácí výroby limonád ve strojích, jako je SodaStream.
Co majitele s italskými kořeny překvapilo na Česku a tuzemském podnikání.
Jak probíhalo převzetí Mattoni z otcových rukou a zda firma zůstane v rodině.
Co je podle Pasquala nejdůležitější udělat, když v podnikání chybuješ.
Musí regulovat ceny energií, které nyní naprosto nedávají smysl, a to především v zemi, jako je Česká republika, která si většinu energie vyrábí lokálně. Nemyslím si, že danění přílišného zisku je smysluplným řešením. Musí ceny energií zastropovat. Je možné to udělat a je potřeba to udělat. A je potřeba to udělat nejen pro domácnosti, ale také pro průmysl. Dokonce bych šel až tak daleko, že bych řekl, že pro firmy je to ještě důležitější. Doma můžete snížit spotřebu energie například tím, že budete méně topit. Já ale nemůžu přidělat k výrobním linkám bicykly, aby je zaměstnanci poháněli šlapáním, potřebuju elektřinu.
Často jste srovnáván s Jannisem Samarasem, majitelem Kofoly (rozhovor s ním si můžeš přečíst u nás zde – pozn. redakce). Máte něco společného?
To si nemyslím. Jsme dost rozdílní. Máme rozdílné byznysy, jsme odlišní lidé. Hodně ho respektuji. Řekl bych, že jsme přátelé, ale nejsme si podobní.
Na druhou stranu si ale vlastně navzájem pomáháme. Není to zvláštní, že v tak malé zemi, jako je Česká republika, vyrostly dvě tak velké soukromě vlastněné společnosti, jako je Mattoni 1873 a Kofola? Myslím, že jeden druhému pomáháme růst tím, jak si konkurujeme. Kdyby nebylo Kofoly, Mattoni by se tolik nerozvíjela a naopak. Neměli bychom motivaci se tolik stresovat, brali bychom práci asi víc relaxovaně.
Obě firmy jsou dobré firmy a mají skvělé týmy a daří se nám čím dál tím lépe díky vzájemné konkurenci. Máme odlišnou DNA, odlišná portfolia, a tak můžeme mít oba úspěch na jednom malém trhu.
Mattoni 1873 se loni dařilo. Obrat činil 16 miliard korun, rostly prodeje i zisk. Jak jste na tom letos?
Co se objemu týče, daří se nám velice dobře. Myslím, že dosáhneme dvouciferného růstu. Co se finančních výsledků týká, nechtěli jsme celý nárůst nákladů přesouvat na spotřebitele, takže zisk skončí určitě za očekáváními.
Nemyslím si, že sklo je nutně lepším materiálem než PET, pokud se s oběma nakládá cirkulárně. Spotřebitelé by měli mít možnost si vybrat.
Minerální voda Mattoni se čerpá z pramenů v Kyselce u Karlových Varů. Jak zachováváte její kvalitu?
Právě kvalita je pro nás to nejdůležitější. Hodnota minerálky se točí kolem její čistoty a přírodního původu. Zajišťujeme, aby ochranná pásma byla zachovávána a půda v nich nebyla znečišťována. Celé odvětví výroby minerálních vod musí být přátelské k životnímu prostředí, musíme zajistit, že příroda kolem našich závodů je čistá a neznečištěná.
Například v Rakousku máme zdroje minerální vody v zemědělské oblasti, a tak jsme se dohodli s místními farmáři, že nebudou používat pesticidy. Platíme jim za to, že mají nižší výnosy, a tak chráníme naše zdroje. Navíc jsme nedávno začali s několika projekty na ochranu přírodní rozmanitosti v oblastech, kde se tvoří naše minerální vody.
Současný šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale. Zdroj: Mattoni 1873
Mattoni 1873 založila iniciativu Zálohujme.cz. Jaký máte v této oblasti vztah s ministerstvem životního prostředí?
O zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky usilujeme už mnoho let. A k tomu potřebujeme od ministerstva životního prostředí změnu legislativy. Zatím ministerstvo postupovalo poněkud pomalu, ale já neztrácím důvěru, že se tam nakonec dostaneme a zajistíme pro české nápojové odvětví a českou společnost ten nejlepší způsob nakládání s nápojovými obaly.
V mezidobí jsme na trh uvedli další krok k cirkularitě – skleněnou vratnou lahev určenou k prodeji v maloobchodní síti. Nemyslím si, že sklo by bylo lepším materiálem než PET, pokud se bude s oběma nakládat cirkulárně, samozřejmě. Myslím, že spotřebitelé by měli mít možnost si vybrat. Buď znovuplnitelnou lahev, nebo – doufejme v budoucnu – recyklovanou PET lahev.
Je zde určitá kritika, především ze strany profesních organizací maloobchodníků, že chcete zálohový systém jen proto, abyste dostali pro své lahve materiál, který je stále dražší a dražší.
To je nesmysl. Pokud věříme v principy cirkulární ekonomiky, materiál musí cirkulovat. A aby cirkuloval, ano, je skutečně potřeba, aby se dostal zpět k výrobcům. Tak cirkulární ekonomika prostě funguje.
A pokud se stane, což je téměř jisté, že budeme mít recyklovaný materiál za lepší ceny než nyní, dojde pouze ke snížení ceny finálního produktu, takže nakonec to bude dobré pro všechny. Podnikáme ve velice konkurenčním odvětví a ceny výrobků to zrcadlí. Nechceme lépe dostupný materiál za lepší cenu kvůli sobě, ale kvůli lidem. Pokud budeme efektivnější, sníží to ceny pro spotřebitele.
Není pravda a není ani fér říkat, že sodovače typu SodaStream jsou pro životní prostředí lepší a že jsou levnější.
Jak funguje zálohový systém na Slovensku? Vrací zákazníci lahve do obchodů?
Ano, vrací. Návratnost je vyšší, než se očekávalo. Není to samozřejmě perfektní, byly tam nějaké menší problémy, ale ty byly vyřešeny. Obecně ten systém funguje velice dobře. Myslím, že slovenský systém je tím nejlepším v Evropě. Byl zaveden zatím jako poslední, tak je nejmodernější. A skutečně dosáhne maximální úrovně cirkularity.
Plasty se vyrábějí z ropy a hliník z bauxitu. Oba tyto procesy vyžadují obrovské množství energie a dalších zdrojů. Budeme-li mít cirkulární obaly, které jsou vyráběny z nějakých 85 procent z už použitých materiálů, a ne z těch primárních, ušetříme spoustu energie, a hlavně ty primární suroviny. A také nebude potřeba nakupovat těch 85 procent z problematických zemí, jako je Rusko, arabské státy a další. Takže to sníží naši závislost na těchto zemích. Osobně proti těm zemím nic nemám, pokud se chovají korektně, což se v současnosti neděje.
A jak se díváte na trend domácí výroby limonád ve strojích, jako je SodaStream? Je to něco, o čem byste do budoucna uvažovali?
Ne, v tomto náš byznys nevidím. A není pravda a není ani fér říkat, že tyto výrobky jsou pro životní prostředí lepší a že jsou levnější. Zkuste si to spočítat a uvidíte, že litr bublinkové vody můžete koupit levněji v obchodě. A pak si začnete říkat, kolik peněz musí ti lidé vydělávat – nemají logistiku, obaly, nepotřebují maloobchod. Ale to je ok, je to jejich podnikatelská volba a já to respektuji. Ale ten systém sám o sobě není výhodnější ve srovnání s baleným výrobkem a ani více udržitelný, samozřejmě za předpokladu, že vyřešíme obalové materiály a budeme mít zálohované cirkulární lahve.
Jaký vývoj vidíte na trhu s minerální vodou a nealkoholickými nápoji? Jsou na Západě nějaké trendy, které k nám přijdou?
Myslím, že ve střední a východní Evropě jsme mnohem kreativnější a lidé jsou tu také více otevření inovacím než na Západě. Na regálech v obchodech tu tak uvidíte mnohem větší výběr než třeba v Německu. Inspirace samozřejmě může přijít odkudkoli, ale myslím, že obecně by se Západ spíš mohl inspirovat z toho, co děláme tady, než naopak.
A jaký je trend teď? Na trh jste nedávno uvedli nealkoholické pivo…
Nealkoholické pivo určitě takovým trendem je, a to trendem velmi rychle rostoucím. Musím se přiznat, že než jsme ten výrobek začali vyrábět, tak jsem ho nikdy neochutnal. Teď se ale musím držet, abych ho nepil příliš. Nejsem totiž právě hubený muž. Hořkost piva se prostě výborně hodí k chuti sirupu a dohromady to funguje skvěle. Samozřejmě si myslím, že v našem výrobku se tyto chutě snoubí mnohem lépe než ve výrobcích konkurenčních.
Na celém světě vidíme přesun od sycených limonád k vodě, což je dáno trendem zdravého životního stylu. Ale také je třeba mít na paměti, že český trh je více tažen nabídkou než poptávkou, takže je to spíš na producentech, s čím přijdou a co uvedou na trh.
Musím přiznat, že Češi mi nerozuměli a já nerozuměl jim a nebylo to jazykem. Myslím si ale, že kombinace italské kreativity a schopnosti se rychle orientovat v situaci a české pracovitosti a dovedností funguje výborně.
Je Mattoni 1873 spíš česká, nebo italská firma?
To je dobrá otázka. Obojí. Protože ji vlastní italská rodina, ale 99,9 % zaměstnanců jsou Češi, Slováci, Maďaři, Srbové, Rakušani, Bulhaři a další. Řekl bych, že jsme středoevropská firma. Moje rodina pochází z Padovy v benátské oblasti, která byla kdysi součástí rakousko-uherského císařství, takže máme společné kořeny.
Jak se Mattoni 1873 změnila od svého vzniku v roce 1873 jako firma?
Naše rodina vede firmu od roku 1991. V té době to byl velice malý byznys. Měli jsme jen dva výrobky – perlivou minerální vodu Mattoni v malé skleněné lahvi a ve velké skleněné lahvi. Nyní máme možná 300 různých výrobků v každé zemi.
Když sem můj otec přišel, byla to pro něj určitá výzva, dobrodružství. Rozhodně nepočítal s takovým rozvojem. Měl tu mnohem menší byznys, a tak byl schopen ho vést prakticky sám. Teď je to úplně jiné. S mezinárodním přesahem přišla vyšší komplexita a také potřeba vybudovat silný, kompetentní a profesionální tým.
Pro mě je ctí pokračovat v tom, co můj otec začal. A doufám, že také synové půjdou v mých šlépějích, ale to se teprve uvidí.
Přišel jste do Česka v roce 2003. Překvapilo vás něco?
Všechno. V dobrém i ve zlém. Česko v roce 2003 bylo o hodně jiné než nyní. Právě jsem viděl film Vratné lahve, který se točil v tom období. A je na něm vidět, jaký neuvěřitelný vývoj jsme od té doby udělali.
Tehdy jsem se musel přizpůsobit nové mentalitě, a navíc to bylo nějakých 10 let po revoluci, takže celá společnost byla ještě v procesu změny. Byla to hodně specifická doba. Musím přiznat, že Češi mi nerozuměli a já nerozuměl jim a nebylo to jazykem. Museli jsme se naučit, jak navzájem komunikovat a respektovat se. A myslím, že teď to jde dobře. Myslím, že kombinace italské kreativity a schopnosti se rychle orientovat v situaci a české pracovitosti a dovedností funguje výborně.
Když sem přijedou moji italští přátelé, vždycky jim říkám, že pokud chtějí rozumět Čechům, musí si přečíst Dobrého vojáka Švejka a Kafku.
Současný šéf Mattoni 1873 Alessandro Pasquale. Zdroj: Mattoni 1873
Jaké bylo předání firmy z rukou vašeho otce? Hlídal vás pak ještě, nebo vám věřil?
Hodně mi věřil. Možná víc, než jsem si tehdy zasloužil. Ale byl to postupný proces. Polovina rodiny nechtěla rozšiřovat byznys do dalších zemí, chtěli ho prodat a s tím jsem se musel vypořádat, všechny přesvědčit, a to bylo náročné období. Vlastně bych řekl, že jsem tu firmu nedostal, spíš jsem si ji vzal, chtěl jsem ji.
Můj otec byl skvělý a nechal mne dělat cokoli jsem chtěl. Když jsem se cítil na víc zodpovědnosti, prostě jsem ji převzal. Vždycky mi to dovolil. Umožnil mi také udělat mnoho chyb. Měl jsem ale to štěstí, že firma byla v dobrém stavu, takže moje chyby dokázala absorbovat. Jednoho dne mi otec řekl – synu, už nemám žádný důvod, abych tu zůstával. Jsem tu, kdybys mě potřeboval, ale už je to na tobě, já jdu domů.
Co byla vaše největší chyba?
No, moje přehmaty nebyly zas tak velké, jinak bych tu nebyl. Ale ano, dělal jsem chyby, investiční chyby, asi i ve vztahu ke klientům a v řízení lidí. Udělal jsem je všechny, ale měl jsem štěstí na lidi kolem sebe, kteří mi dovolili je udělat a poučit se z nich. Myslím si, že je vždycky velice důležité se zastavit, přemýšlet chvíli nebo den, přiznat si, že jste udělali chybu, a podniknout kroky, aby se už neopakovala.
Na rozdíl od svého otce je o vás známo, že děláte nové akvizice. Proč jste se rozhodl jít touto cestou?
Protože naše odvětví je velice rozvinuté a je obtížné vybudovat novou značku z ničeho, i když i to jsme několikrát udělali. Ale pokud chcete, aby váš byznys rostl, potřebujete akvizice nových značek. Kupujete si tak tradici, zavedený byznys, a to je vždy jednodušší a bezpečnější cesta.
I můj otec udělal v Česku některé akvizice, aby naši pozici posílil. Když jsem přišel, cítil jsem, že toto je malá země a není pro byznys bezpečné, aby byl jen v jedné zemi. Cítil jsem, že potřebujeme více nohou, na kterých bychom stáli, a tak jsem expandoval do zahraničí.
Zmínil jste, že předáte Mattoni 1873 svým synům, pokud to budou chtít. Jak to bude probíhat? Máte nějakou rodinnou smlouvu?
Máme rodinnou dohodu, protože i moje sestra drží podíl ve firmě. Je to docela vtipné, protože na to, aby další generace mohla byznys převzít, bude muset splnit určité podmínky, které ani já sám teď nesplňuji.
Doufám, že firma zůstane v rodině po mnoho generací. Na druhou stranu, moji synové mají naprosto volnou ruku. Samozřejmě bych byl moc rád, kdyby pokračovali, ale nebudu na ně tlačit. Život je důležitější než byznys. A jsou ještě dost malí, je jim teprve devět. Takže stejně musím pracovat ještě nějakých patnáct let, jen abych zjistil, jestli o to budou mít zájem, a pak dalších deset, aby se na to připravili. Takže mám před sebou ještě dlouhý pracovní život.
