Byli jsme na návštěvě v Kofole. Expanze nás už léta neláká, soustřeďujeme se na kvalitu, říká Jannis Samaras (Rozhovor)

Receptura ne, změnil se technologický postup. Kdysi výroba Kofo sirupu začínala právě vyluhováním bylin s ovocnými šťávami. Potom se v 90. letech přešlo na kupované bylinné extrakty. 

My jsme se postupně vrátili zpátky k louhování vlastních bylin, i když je to dlouhá cesta. Potřebujeme stabilitu chuti, jakou měli dodavatelé extraktů. Je to náročné, protože bylinka je pokaždé trochu jiná. Dodavatelé míchají extrakty i z deseti sklizní, aby docílili jednotné chuti.

Co všechno je v Kofole? 

Je tam 14 bylin a ovocných šťáv, ale nemohu prozradit všechny. Je tam například lékořice, dále malinová a jablečná šťáva, výluh z malinového listí. Právě jsme si říkali, že možná přišel čas začít více mluvit o tom, co v Kofole vlastně je. Je to tradiční receptura, která je stále poněkud zahalena tajemstvím.

Které značky jsou pro vás nyní klíčové a které byste chtěli rozvíjet?

Kofola je určitě číslo jedna. Vinea, Rajec, Klášterní Kalcia, Ondrášovka a Korunní číslo dva. Sirupy Jupí a džusy Jupík jsou už takové číslo tři.

A na kterém místě je například Ugo?

Ugo a Leros jsou také určitě číslo dvě. Pevně ​​věříme, že mají svoji budoucnost ještě před sebou. Všechno bylinkové nyní získává na popularitě, je to ekologické, zdravé, místní, a dokonce v přepočtu na litr levné. 

No a čerstvé jídlo a pití je také trendy. Jediný problém je, že je náročné na management i komunikaci se spotřebitelem. Všichni tvrdí, že chtějí žít zdravě. Ale od toho, že si to řeknete, k tomu, že si k obědu místo hamburgeru dáte salát, je delší cesta.

Značka Ugo zažila těžší období. Ugo bary byly zavřené z důvodu pandemie a lockdownů. Přehodnotili jste budoucnost této značky?

Ani ne. Dříve jsme museli tvrději makat. Museli jsme zrychlit procesy, které by jinak trvaly deset let. Zavedly se rozvozy, virtuální fronty, překopali jsme portfolio a také zavřeli méně výhodné provozy. Z 80 zůstalo 66. Překvapivě jsme měli nyní v květnu nejlepší měsíc v historii. Je vidět, že se gastro vzpamatovává.

Jak do portfolia zapadají čaje Leros?

K Lerosu jsme přišli neplánovaně, ale nakonec se ukázalo, že nám sedí do většího obrazu. Ještě za komunistické éry byl Leros dodavatelem bylin pro farmaceutický průmysl, ale sbíral například i bylinky do Fernet Stocku a také do Kofoly. Když jsme se začali vracet k bylinám a původním technologiím výroby, dostali jsme se zpátky k Lerosu. Kruh se uzavřel.

Není nákladné vyvíjet pro každou značku vlastní marketing, i když negenerují stejný zisk?

Kromě startupových nemáme neziskové značky. Každý marketing nemusí být nákladný. U některých našich produktů zcela stačí, když jsou hlavním kanálem komunikace sociální sítě, kde ukazujeme skutečný příběh značky, a ne vymyšlený svět, jak se to často děje v TV spotech. Od propagace ve velkých médiích se snažíme ustupovat.

Vyvíjíte v současnosti i nějaké nové nápoje?

Před dvěma lety jsme koupili startup se cidery F. H. Prager. Abychom řemeslný cider mohli rozvíjet a neubili jej procesy velké firmy, rozhodli jsme se dát ho do našeho inkubátoru. Prager v něm řídí šikovní a nadšení kluci, kteří vyladili recepturu, upravili obal a aktuálně uvedli na trh první nealko verzi.

Jak přesně funguje inkubátor? 

Různě. Musíme říci, že inkubátor je teprve v inkubátoru. Nemáme zkušenosti s prací se startupy, musíme se to naučit. Vytvořili jsme jim takové podmínky, aby si z firmy mohly vzít to, co potřebují. Umíme jim poskytnout mentoring, ale zodpovědnost nesou na vlastních bedrech. Jsou to takové firmy ve firmě. 

Hledáme cesty, jak můžeme podporovat různé projekty, které nějakým způsobem souvisí s naším byznysem. Nemusí to být nutně jen nápoje.

A co to může například být? 

Například různé technologie do gastra. Máme tam také herní tým, do kterého jsme investovali a který spolupracuje se Semtexem na vybudování komunity.

Jaké jsou kromě bylinek další trendy v nápojích?

Vidíme, že postupně se spotřebitelé posouvají ke zdravějším nebo funkčnějším nápojům. Stoupá zájem o energetické nápoje. Když se podíváme na vody, nejrychleji také rostou ty, které mají nějakou funkci –⁠ to jsou Magnesia a z našeho portfolia Klášterní Kalcia.

Přesto jsou vaše priority i Kofola a Vinea, což jsou ochucené nápoje…

To je zase o tradici, jsou to stálice. Jako značka má Kofola tradici pouze v Česku a na Slovensku, je to náš fenomén. Působíme také ve Slovinsku a Chorvatsku, ale se zcela jinými značkami, zejména s Radenskou vodou.

Nechtěli jste zjistit, jak se bude Kofole dařit tam?

Ani to nezkoušíme. Je to chuťově tak složitý produkt, že se k němu cizinci musí propít. Nevíme, jak bychom ji Slovincům a Chorvatům prodali.

Na jaké další trhy byste chtěli jít? 

Přijít na nový trh znamená mít ambici rozumět mu do detailu, což je opravdu velké cvičení. Naše produkty nejsou univerzální jako například technika, prodáváme také trochu psychologie.

Vyzkoušeli jsme si to v Rusku i Polsku. V Polsku jsme nakonec zůstali s malou firmou. Z Ruska jsme, jak se nakonec ukázalo, velmi prozíravě před lety odešli. Nepochopili jsme širokou ruskou duši. 

Už před lety jsem to přestal vnímat tak, že chceme nějakou teritoriální expanzi. Spíše jdeme do hloubky a kvality a už toho máme stejně příliš mnoho. Máme 11 továren a každá potřebuje nějaké investice.

Co pro skupinu Kofola znamená udržitelnost?

Největší vliv na životní prostředí má výrobní proces a tam jsou klíčové obaly, odpady, suroviny, doprava a voda.

Pojďme si to rozebrat, jak vyrábí Kofola udržitelnější obaly?

V obalech je pro nás důležitá cirkularita. Nejekologičtější je vratný sud, protože je velký a víceméně nezničitelný. Přísně se eviduje, a proto se jich jen málo ztratí.

Pracujeme také s vratným sklem a některé nápoje plníme do PET láhví, které jsou vyrobeny z recyklovaného PET, takzvaného rPET. Prvním takovým nápojem u nás byla Klášterní Kalcia, která je dnes jen v rPET, a postupně měníme panenský PET na recyklovaný PET i v obalech dalších našich nápojů. 

Umíme si hrát s gramáží obalů. Nejlepší je mít co nejméně plastu, a to nejen ekologicky, ale také ekonomicky. Když ušetříme 2 gramy na láhvi, jichž se ročně vyrobí 50 milionů kusů, jsou to tuny plastů. Totéž platí například u víčka.

Inovace lze hledat i jinde. U čajů se používala kovová sponka pro připevnění štítku, dnes používáme metodu uzlík–uzlík. Štítek se šije. Je to bezpečnější, a navíc jsme ušetřili 600 kilometrů drátu. A přitom je to taková drobnost. Samozřejmě, museli jsme nejprve investovat do technologie, která je odlišná, ale mělo to smysl.

Nedávno jste přišli s novinkou – litrovou vratnou skleněnou láhví cirkulka, která už je dostupná v maloobchodě. V této době více rezonuje téma vratných plastových láhví. Proč je vratná skleněná láhev dobrým řešením?

Skleněný obal má své plusy a minusy. Z pohledu ekologie obalů patří k těm nejlepším alternativám. U plastové vratné láhve je důležité zdůrazňovat, že je jednorázová. Rozemele se, plastové vločky se umyjí, udělají se z nich granule a teprve potom je z toho znovu láhev. 

Vratnou skleněnou láhev stačí umýt. Nejméně interaguje s obsahem láhve a nejvíce chrání, dá se perfektně vydezinfikovat. Na druhé straně je těžká a rozbitná. Plast je mnohem snazší na výrobu a recyklování, ale zároveň více propouští kyslík, zejména po určité době.

Jaké procento výroby bude ve skleněných láhvích?

To bude záviset na zákaznících, zatím nestíháme vyrábět. Myslím si, že by to časem mohlo být dvouciferné číslo, alespoň 15–20 procent. Věříme, že lidi osloví výhody skla a zvládnou i trochu posilovat s těžšími láhvemi.

Jak vychází cenově cirkulka versus plastová láhev?

Zatím to vypadá tak, že nápoje ve skle budou o trošku dražší, ale věříme, že rozhodnutí zákazníků nebude o ceně.

Dokážete snížit množství odpadu?

Snažíme se, aby nám dodavatelé vozili suroviny ve znovu použitelných obalech, ať jsou to palety, nebo kartony, které lze složit a vrátit zpět. Postupně mizí potisky na fóliích, aby se daly lépe recyklovat. 

Zhodnocování odpadů je také téma. Například zbytky jablek z Uga jsme dříve vozili do bioplynky. Dnes je dáváme Biopekárně Zemanka, která z nich vyrábí krekry. 

I zbytky po salátech jsme vozili do bioplynky. Nyní jsme je překategorizovali z odpadu na zbytek z výroby a můžeme to vozit do místní ZOO.

Proč jste začali v Rajecké dolině zavádět biolokality?

Péče o vodu je alfa a omega našich vstupů, bez ní jsme nahraní. Bohužel je to tak, že povrchové i podzemní vody jsou kontaminovány lidskou činností. Největším znečišťovatelem půdy a vody jsou zemědělci.

Snažili jsme se ty v Rajecké dolině přesvědčit, aby nepoužívali chemii. Když se nám podařilo dohodnout a tento region dostal certifikát biolokality pro volný sběr bylin, v okolí vod už nesmí používat chemii nikdo.

Zobrazit galerii

(20)

Museli jste už letos kvůli inflaci zdražovat?

Za 12 měsíců jsme museli zvedat ceny dvakrát, což se nám dosud nestalo. V 90. letech byla silná inflace, ale byla předvídatelnější. Snažíme se ušetřit na nákladech. Ale škrtali jsme, už když přišel covid-19, a pomalu není z čeho.

Věříte tomu, že vás inflace nepoloží?

Může nás položit jedině třetí světová válka, která, doufám, nebude. Naše výrobky si budou lidé kupovat, i když bude větší inflace, neměla by pro nás určitě být likvidační. Spíš nás trápí utrpení, které se šíří světem.

Jak to vnímáte vy?

Velmi negativně. Jsem řeckého původu, jsem potomek migrantů. Naši dědové prožili hned několik válek. Když vidím, že lidé utíkají před bombami, protože jiní si vyrovnávají účty, jsem z toho smutný. Je takové pořekadlo: politici rozdávají zbraně a matky chudých hledají hroby svých synů.

Jak si v těchto časech udržujete pozornost ve firmě?

Ve firmě se právě odreaguji. Plus mám své včely, o které pečuji. Jsem zatím jen včelař učeň, ale baví mě to.

Co vás ve firmě baví nejvíc?

Určitě lidé, v Kofole vládne příjemná atmosféra a je s nimi zábava. Ve velké míře vyžadujeme od zaměstnanců zodpovědnost a samostatnost, takže se jim nemusím dívat přes rameno. 

IT oddělení funguje již několik let bez hierarchie. Neřeší, zda jede někdo k lékaři nebo zda si může vzít dovolenou. Klíčové je to, zda zvládají dodat potřebný servis. Díky tomu, že jsme jim nechali volnou ruku, vznikli například Ugo samoobslužní roboti. 

Nelze to aplikovat na všechna oddělení, ale chceme, aby podobně fungovali i personalisté nebo marketing. Ve skladech nebo ve výrobě to samozřejmě není možné, ale přesto chceme, aby lidé na všech pozicích měli více svobody ve svém rozhodování a zároveň nesli zodpovědnost za své jednání.

Vy máte na bedrech dost velkou zodpovědnost. Jak se chráníte před vyhořením?

Mám čtyři děti. Odpovědnost je relativní, cítím ji více vůči nim než vůči firmě. Když v Kofole selžu, je tu docela dost lidí, kteří mě mohou doplnit, ale doma mám nezastupitelné místo, stejně jako moje žena. To, že sám řídím velkou společnost, je jen iluze.