Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Rozhovor o pomoci Ukrajině a cestě k trvalému zájmu o dárcovství s Davidem Procházkou, zakladatelem dobročinné platformy Donio.
Ochota pomoci cizím lidem se u Čechů projevila už během pandemie, kdy se za necelý den přes platformu Donio vybralo 14 milionů korun na plicní ventilátory CoroVent. Čím déle ale nějaká krize trvá, tím je složitější lidi zaujmout v rámci dobročinnosti. A to platí i při pomoci Ukrajině.
„Česká společnost je fantastická v urgenci, řekl bych, že jsme na špičce Evropy. V kontinuálním vnímání potřeby jsme ale jedni z nejhorších,“ říká zakladatel internetového startupu pro zakládání sbírek David Procházka. To chce ale napravit. „Aby se za deset let říkalo, že Donio naučilo čtvrt milionu Čechů pravidelně darovat,“ doplňuje.
Uplynul víc jak měsíc od vypuknutí války na Ukrajině. Jak na tuto událost dosud reagovala platforma Donio?
Naše platforma se zaměřuje na konkrétní příběhy lidí, které může finančně kdokoliv podpořit. Jenomže přístup k těmto individuálním příběhům jsme neměli, a o to menší byla možnost si je ověřit. Byla to atypická situace oproti tomu, co jsme zažili v rámci tornáda na jižní Moravě a covidu.
Takže jsme šli cestou sbírek a nakupování humanitárních předmětů ve spolupráci s velkými organizacemi jako Člověk v tísni nebo Adra. Jejich výtěžek pak putoval na pomoc lidem přímo na Ukrajině. Do toho jsme ještě řešili pomoc lidem přicházejícím sem. Pronajali jsme pokoje v pražských hotelech a postupně ubytovávali lidi v rámci krátkodobého pobytu, aby měli alespoň dva týdny, kde zůstat.
Kdy vám přišla první žádost o založení sbírky tohoto typu?Hned ten den. Válka vypukla 24. února ráno a první sbírku jsme zakládali během odpoledne.
Dosud se přes české a slovenské Donio dohromady vybralo přes 60 milionů korun a založilo kolem 140 sbírek na pomoc Ukrajině. Jsou zde ale rozdíly mezi vybranými částkami. Čím je způsobeno, že některé kampaně jsou úspěšnější než ty druhé?
Určitě formou, na co ty kampaně jsou. Na humanitární pomoc z velkých oblastí není peněz nikdy dost. Vedle toho konkrétní rodina nepotřebuje tři miliony korun do začátku, ale spíše vyšší desítky tisíc, aby měla na kauci, nájem a první dva měsíce na žití, než se začlení na trh práce. Dále je to ovlivněné komunitou kolem zakladatele sbírky. Například Mikuláš Minář, zakladatel Milionů chvilek, u nás vytvořil sbírku ke svým narozeninám a vybral přes dva miliony korun.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Co reakce Čechů v rámci dárcovství na pomoc Ukrajině vypovídá o společnosti
Jak naučit lidi přispívat na dobročinnost pravidelně a ne pouze nárazově v emocích
Jak rozpoznat podvodné charitativní sbírky, obzvlášť při pomoci ukrajinským uprchlíkům
Kdy spustí Donio platbu kryptoměnami na podporu příběhů
Jsou sbírky na pomoc Ukrajině podobně úspěšné v porovnání s ostatními projekty, jako bylo tornádo nebo pandemie?Dá se říct srovnatelně, že ano. Možná v pandemii byly ty sbírky o něco úspěšnější, protože v první fázi covidu, kdy celá republika byla sjednocená, jsme zasáhli velký okruh lidí. Ačkoliv velká část je proti válce, soucítí s Ukrajinou, chce pomoci – je to přeci jenom pomoc v jiné zemi, už nezasáhnete všechny, které se to týká a ne všichni se do toho chtějí zapojit. Je tam malý rozdíl, ale v rámci urgence bych řekl, že je to dost podobné.
Dobročinnost by neměla být jen o emocích, kdy vidím malého kluka na vozíčku a cítím potřebu rychle jednat. Dárce by měl uvažovat i racionálně.
Vybaví se vám příběh v souvislosti s pomocí Ukrajině, který měl přesah?Určitě. Malý chlapeček přišel z Ukrajiny pěšky na slovenské hranice, kde ho jeden novinář odchytil a založil pro něj sbírku. Ta běžela na slovenském Doniu, kde se vybralo půl milionu korun pro rodinu toho chlapečka, co přišel sám.
Která kampaň se naopak tolik nepodařila?Ono je těžké říct, že se nějaké kampani nedařilo, protože většina z nich ani neměla cílovou částku, na kterou by rády dosáhly. Ale v poměru podle částek nejsou tolik úspěšné ty, které se spouští v pozdější fázi. Vlna solidarity upadá a upadat bude.
Takže není to ani tolik o tom, jak nebo na co se sbírka spustila, ale kdy?Přesně tak. Čím déle to trvá, tím je složitější lidi zaujmout v rámci pomoci na Ukrajinu. Je toho plno na sociálních sítích, v televizi, na internetu, kdykoliv má člověk interakci s někým, tak tématem je Ukrajina. Hodně lidí už z toho začíná být otrávených.
Když si to shrneme, co reakce Čechů v rámci dárcovství na pomoc Ukrajině o společnosti vypovídá?To samé, co jsme věděli po covidu a tornádu. Česká společnost je fantastická v urgenci, řekl bych, že jsme na špičce Evropy. V kontinuálním vnímání potřeby jsme ale jedni z nejhorších. Což covid symbolizuje krásně. Češi na začátku šili roušky, po dvou měsících už byla reakce společnosti vlažnější, až skoro 50 na 50. Moc dlouho nám to nevydrží.
Zakladatel platformy Donio.cz David Procházka Zdroj: Refresher / Lucie Kotvalová
Jak pracovat na tom, aby zájem o dobročinnost neopadl?Jedinou cestou je vysvětlit lidem, že dlouhodobá pomoc má smysl. Samozřejmě ta urgentní je často potřeba. Ale nemělo by to být jen o emocích, kdy vidím malého kluka na vozíčku a cítím potřebu rychle jednat. Dárce by měl uvažovat i racionálně, aby přispíval na dlouhodobé kampaně, které budou komplexně řešit nějaký společenský problém.
Souvisí s tím i váš projekt Dobrozvyk, který jste předloni založili?Budeme ho jen trochu měnit, protože jsme jej asi neuchytili správně, ale vlastně je to přesně ono. Navolím si trvalý příkaz, že každý měsíc ze své výplaty pošlu 500 korun na něco dobročinného. Buď si předem vyberu, na co budu přispívat, nebo až v průběhu. Ale takhle vím, že přes Donio jde 100 procent vybrané částky, že je to transparentní, peníze jdou ke konkrétnímu člověku nebo rodinám, a že to má dlouhodobě smysl.
Zpátky k tomu, že jste Dobrozvyk neuchytili správně. Co se stalo?Ten produkt byl hrozně složitý. Špatně jsme to podchytili v rámci vývoje, přes co všechno se uživatel musel dostat, aby pochopil, jak to celé funguje. Není to tak snadné, jako když si třeba předplácí Netflix, kde se neomezeně kouká na filmy a seriály.
Co aktuálně chystáte?Největším plánem je rozšíření a změna naší strategie. Do té doby jsme měli pro zakladatele sbírek silný produkt, ale nedělali jsme nic pro dárce. Platforma nebyla pro ně tolik atraktivní, když pominu, že samozřejmě přispívají na něco dobrého. Na následující rok se proto zaměříme na potřeby dárců, aby platforma byla pro ně interaktivní a zábavná. Aby se dárce rád vracel na Donio, aby ho to bavilo a aby cítil racionální potřebu přispívat.
A jaké jsou ty potřeby dárců?To právě ještě nevíme. Zatím máme duben až červen vytyčený na výzkumy. Zjišťujeme, co lidé oceňují na zahraničních platformách, co je vlastně baví na sociálních sítích a jak si na ně vytvářejí návyk. Většinou bývá spíše negativní, ale kdyby se nám podařilo najít pozitivní návyk, že člověk chodí na Donio a přispívá pro dobročinnost, tak by to bylo super. Aby se za deset let říkalo, že Donio takhle naučilo čtvrt milionu Čechů pravidelně darovat. To je náš nejbližší cíl pro další roky.
Aktuálně je těžké rozlišit, jestli člověk s ukrajinským pasem žije v Česku dva roky a chce využít situace, nebo jestli přišel z Ukrajiny před týdnem.
Kolik lidí se nyní na Donio vrací a přispívá opakovaně, ať už v rámci Dobrozvyku, nebo obecně?Aktuálně jsme na nějakých 15 procentech, jsou to dárci, kteří přes Donio přispěli dvakrát a více. A ten celek tvoří zhruba 320 tisíc dárců, kteří historicky přispěli.
Mohou dárci po přispění vidět, jak konkrétně peníze pomohly a jak se dané osobě či projektu daří?Na tom si právě zakládáme, transparentnost je pro nás důležitou hodnotou. Když u nás někdo přispěje, tak se mu po čase snažíme zaslat aktualitu: „Přispěli jste malému Honzíkovi na rehabilitace, tady jsou fotky, jak cvičí, Podívejte se, jaké dělá pokroky.“ Říkáme tomu vyprávění příběhu od A do Z – i po dvou měsících víte, co se děje a k čemu vaše peníze posloužily.
Jiné sbírky typu „přispějte na děti, děkujeme a konec“ jsou fajn, ale za nás nezpůsobují vysokou penetraci uživatelů v rámci online dárcovství. Nemotivují je k tomu, aby za měsíc přispěli znova, nevytvoří si žádný návyk. A právě když budeme ukazovat, co to vlastně dělá, tak bychom to v nich mohli vzbudit, a naopak odstranit překážky, že lidé nechtějí darovat, protože se bojí, co se s jejich penězi stane.
Jak rozhodujete o tom, která kampaň dostane na Donio prostor, a která ne?Pokud je sbírka legislativně v pořádku, respektive v rámci zákonem daných náležitostí, můžeme ji spustit. Jiné kritéria, než legislativní nemáme.
Jak tedy zabraňujete podvodným příběhům?My si je ověřujeme. Máme několik bezpečnostních prvků, ať už jde o ověření konkrétní osoby v rámci osobního dokladu, nebo příběhu – když potřebuje nový vozík, tak dodá lékařskou zprávu.
Teď v rámci Ukrajiny je to složitější. Máte 300 tisíc lidí, kteří přišli do Česka a plno z nich by tu pomoc potřebovalo, ale nemají nic jiného než pas. A už se těžko rozlišuje, jestli člověk s ukrajinským pasem už tady žije dva roky a chce využít situace, nebo jestli přišel z Ukrajiny před týdnem.
Proto spolupracujeme s velkými organizacemi, které přeci jenom těch informací mají víc. Zároveň se snažíme konkrétní věc pořídit napřímo, takže nový vozíček koupíme od výrobce a necháme ho doručit. Takže i kdyby příběh byl podvodný, tak nemůže dojít k jinému použití peněz, než je ve sbírce napsáno.
Setkali jste se přeci jen s podvodnou sbírkou? Ať už v rámci pomoci na Ukrajině, nebo kdykoliv jindy?
Často podvodníci sami odpadnou, když po nich chceme ověření a doplnit nějaký dokument, třeba občanský nebo řidičský průkaz. Ale nevíme o žádné, která se na naší platformě spustila a ukázala se jako totálně podvodná.
Zakladatel platformy Donio.cz David Procházka Zdroj: Refresher / Lucie Kotvalová
Když se podíváme na dobročinnost obecně, na jaké typy sbírek lidé nejvíce přispívají? A na jaké naopak méně?Určitě na děti, rodinu a zdraví je vybrán největší obnos peněz. Pak dlouho v závěsu jsou komunitní sbírky. Lidé v sousedství se domluví a založí pro někoho sbírku, třeba na nové dětské hřiště. Naopak na konci jsou senioři a zvířata. Na zvířata ještě lidé trochu přispívají, ale na pomoc seniorům bohužel moc neslyší.
Jak poznáte, co je ještě dobročinnost a co už je spíše komerční crowdfunding?Ta měřítka jsou nastavená českou legislativou, ale často mezi tím balancujeme, na kterou stranu to předat. Občas píšeme na magistrát a ptáme se.
U kterého případu se to takhle stalo?Měli jsme podporu jednoho zavřeného klubu v Praze. Kulturní organizace musela kvůli pandemii ukončit provoz a my jsme jí chtěli pomoci, aby fungovala dál, protože má lidi, které musí platit. A to je přesně ta hranice. Z našeho pohledu to byl veřejně prospěšný účel – pomoc byla kvůli něčemu, co se ve světě děje. Magistrát nám nakonec řekl, že je to podpora podnikání.
Provoz platformy Donio zajišťují hlavně příspěvky od lidí. U každé platby na sbírku vám mohou zanechat dýško v libovolné částce. Kolik dárců vám takhle nechává spropitné?Dost, 7 z 10 dárců nechává dýško v určité výši. Přispívají průměrně kolem šesti procent z celkové částky, která se vybere.
Platbu na sbírky v kryptoměnách považuji za velký krok k tomu, aby Donio lidé vnímali jako inovativní technologickou platformu.
Pro Czech Crunch jste uvedl, že zatím nejste finančně soběstační a ztrátu jste pokryli z pětimilionové investice od společnosti Miton. V čem tato ztráta spočívala?V tom, že jsme hodně ambiciózní. Náklady jsme navýšili skoro až dvojnásobně, protože jsme chtěli kvalitnější a širší tým. Tedy nemít pouze čtyři vývojáře, ale šest, aby platforma rostla a inovovala rychleji. Proto jsme finanční plány nedodrželi. Původně jsme s těmito náklady nepočítali, ale jak rok šel a jak se věci vyvíjely, tak nám dávalo smysl tým rozšířit a posunout.
Do kdy podle vás dospějete k finanční soběstačnosti?Doufám, že co nejdřív. Podle plánu bychom tam měli být na podzim nebo v zimě, pokud zase něco nepřijde. V hledáčku ale máme expanzi do Rumunska, což jsou další miliony na rozvoj, kvůli kterým bychom zase spadli do minusu. Takže bude záležet na okolnostech.
Přes Donio se loni vybralo více než 240 milionů korun, tedy trojnásobek oproti předešlému roku. Jaký je váš cíl pro rok 2022?Pro tenhle rok je cíl 500 milionů korun. Jsme na dobré cestě, plány zatím plníme. Očekáváme silnou vánoční kampaň a celkově období v prosinci je nejsilnější.
Loni v říjnu jste začali oslovovat komunitní projekty i fyzicky. V Zoo Zájezdu jste umístili dřevěné desky s QR kódy, za pomocí kterých lidé mohou podpořit konkrétní zvíře. Uchytilo se to? Plánujete se více soustředit na podobné projekty?Přiznám se, že stále to testujeme a zatím to úplně nezafungovalo tak, jak jsme očekávali. Těch hypotéz je hodně. Rodina má už tak starostí uhlídat své děti, aby nelezli do klecí a výběhů. Krom toho když si lidé koupili vstupné do Zoo, tak úplně nechápou, proč by do toho ještě měli posílat další příspěvek. Zkusíme to těm lidem podat jinak, lépe jim to vysvětlit nebo dát tu dřevěnou desku s QR kódem na jinou pozici v rámci toho výběhu.
Čekali jsme upřímně větší zájem, ale chceme v tom pokračovat dál, třeba u rozhleden. To je právě ten racionální prvek přispívání – dělám to vědomě, ne jen kvůli tomu, že ta rozhledna teď padá a já jí chci rychle zachránit. Emočně mě to sice nechytí za srdce, ale když se naučím, že jí budu pravidelně přispívat 50 korun, tak lidi, kteří se o ni v rámci volného času starají, v tom budou moci pokračovat.
90 procent sbírek, co lidé vidí po internetu, je na Donio. Je tak velká pravděpodobnost, že influencer nasdílí právě naši sbírku.
Pro Czech Crunch jste také zmínil, že uživatelé budou mít možnost přispívat na podporu příběhů i kryptoměnami. V jaké fázi se to nyní nachází?Pracujeme na tom a myslím, že někdy na přelomu léta a podzimu bychom to mohli spustit.
Předpokládám, že uživatelům budete za platbu kryptoměnami účtovat i nějaký poplatek? Ten převod asi nebude úplně levnou záležitostí…
To nebude, ale ani o tolik rozdílný jako při platbě kartou. Všechny poplatky už nyní platíme ze svého, takže i tyto transakce v kryptoměnách budou bez jakéhokoliv poplatku.
Není ale zavedení plateb kryptoměnami přeci jen spíše PR pro vaši firmu, než že by to bylo účelné? Do jaké míry to vůbec osloví vaše dárce?Asi je to půl na půl. Považujeme to za velký krok k tomu, abychom byli vnímáni jako inovativní technologická platforma. Na druhou stranu je to spíše pro lidi, kteří si dříve nakoupili bitcoiny levně, mají v nich uloženo hodně peněz a nyní by je využili právě na přispění v dobročinnosti. Není to aktuálně platba od typických dárců, která by se využívala masově.
Kdo je takovým typickým dárcem na Donio?Když to řeknu stručnou charakteristikou, tak je to většinou muž nebo žena ve věku 30 až 50 let, žijící ve větším městě a se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním. Je ekonomicky aktivnější, vydělává přes 30 tisíc korun. Samozřejmě aktivně využívá sociální sítě a internet, umí používat telefon, smartphony a podobně.
Ale může se to lišit sbírka od sbírky. U sbírky, kterou založí církevní instituce, je úplně jiný profil dárců, než když ji založí influencer, který cílí na uživatele ve věku 20 až 25 let.
Když už jste zmínil influencery, máte s některými domluvenou spolupráci? Nebo to dělají nezištně?Hodně nás podporuje Nikol Štíbrová, s kterou jsme v kontaktu. Ty věci s ní řešíme, komunikuje, ale nevydával bych to za oficiální spolupráci. Snaží se být nezávislá, chce jen sdílet sbírky. A tím, že 90 procent sbírek, co vidíte po internetu, je u nás, tak je velká pravděpodobnost, že nasdílí právě naši sbírku. Pak herec Jan Komínek nás podporuje vyloženě jako ambasador, zpěvák Pokáč, Patricie Pagáčová s námi spolupracuje, v minulosti také Jiří Macháček nebo Lukáš Krpálek.
