Svět se léčí od závislosti na ruském plynu. Které země se bez něj neobejdou a kde sehnat novou energii?

Zásoby v Česku

V Česku se plyn i těží, ovšem v zanedbatelné míře. Odpovídá zhruba dvěma procentům celkové tuzemské spotřeby plynu, zbytek tvoří výhradně ruský plyn. Do roku 2020 se dovážel také z Norska, byť v menších objemech. 

Zemní plyn v tuzemsku tvoří až 16,8 procent hrubé domácí spotřeby paliv a energií. Více než čtvrtina – tedy 28,3 procent – se podle dat českých statistiků využívá v průmyslu, největší energetickou náročnost vykazuje například výroba skla, cementu, vápna či omítek. 

Plyn dále míří k českým domácnostostem (25 procent), na výrobu elektřiny a tepla (23,5 procenta) a v komerčním a veřejném sektoru (16,3 procenta). Zbytek připadá na dopravu, zemědělství a lesnictví a rybolov.

Hledá se alternativa za ruský plyn

Obchod kolem zemního plynu byl ještě donedávna výhodný pro obě strany. Evropa dostávala pravidelný přísun plynu a Rusko z toho na oplátku těžilo významné finanční prostředky. 

Po ruské invazi na Ukrajinu však padlo rozhodnutí západních zemí vzdát se své závislosti na energetických surovinách z Ruska. Ve Spojených státech již zakázaly nejen dovoz plynu, ale také uhlí a ropy. Také Evropská unie chce letos omezit dovoz ruského plynu, a to zhruba o dvě třetiny. Vyřadit plyn do konce roku plánuje i Velká Británie. 

V úvahu je proto i hledání náhrady za dovoz plynu z Ruska. Server BBC uvedl, že by se Evropa mohla případně obrátit na jiné zahraniční vývozce plynu, jako je Katar, Alžírsko nebo Nigérie. 

Odříznout se od ruského plynu však nebude jednoduché nejen z ekonomické stránky, ale i z té logistické. „Je těžší nahradit plyn, protože máme velké potrubí, které přivádí ruský plyn do Evropy,“ míní analytik výzkumu energetické politiky Ben McWilliam.

Pomoci by mohli také dodavatelé zkapalněného plynu LNG, zejména v Kataru nebo v USA.  Konkrétně USA přislíbily, že ho do konce roku dodají Evropě o 15 miliard krychlových metrů než loni, kdy americké dodávky činily celkem 22 miliard krychlových.

LNG je však drahý a chybí terminály, které by ze zkapalněné suroviny udělaly zase plyn. Problém je i s jeho další přepravou po pevnině. „Vše závisí na co nejrychlejším dobudování plynové infrastruktury bez závislosti na Rusku. Toto jsme zásadně v EU hlavně díky postoji Německa a Rakouska zanedbali,“ míní Michal Šnobr, odborník na energetiku, investor a minoritní akcionář společnosti ČEZ. „Je to úkol na roky. Například polský terminál ve Svinoústí s kapacitou pěti miliard kubíků ročně se stavěl 4,5 roku,“ dodává Šnobr.

Další možností mohou být obnovitelné zdroje. Tedy větrná či slunečná energie, ale také bioplyn nebo vodík. Podle expertky však potřebují čas, než se plně rozběhnou „Takže z krátkodobého hlediska to není řešení,“ uvádí výzkumná analytička Simone Tagliapietra. „Co pro příští zimu můžeme udělat, je vyměnit palivo a otevřít uhelné elektrárny. Podobně jako to Itálie a Německo plánují pro případy nouze,“ uzavírá.